Taènije, prepametna. Tako da menja naše mišljenje o životinjama, kao i nama samima.
Vlastně tak moc chytrým, že změnil způsom jakým přemýšlíme o zvířatech a dokonce i nás samotných.
Ali moæ ne leži u njihovim rukama ili mermeru, veæ u nama samima.
Vláda však není v jejich rukou z mramoru, ale v našich, z masa a kostí.
Govore nam stvari o nama samima koje ni mi sami ne znamo.
Říkají nám věci, které o sobě nevíme.
Upravo zato što je ljudska... možda možemo nešto da nauèimo iz nje... nešto o nama samima... o našim strahovima i potrebama.
Ale protože je to o lidech... možná se z toho něco dozvíte... něco o nás samotných... našich vlastních obavách a potřeb.
Kada smo poruèili od Šmektel korporacije da istraži precizni moguæi scenario dogaðaja utvrðeno je da stalno nagomilavanje i proizvodnja nuklearnog oružja postaje pretnja nama samima.
Když jsme pověřili korporaci Schmectel k prozkoumání tohoto možného sledu událostí, tak bylo stanoveno, že pokračující zásobení a vývoj jaderných zbraní se stane sebezničujícím.
On nam otkriva pravo znanje o nama samima.
On nám odkrývá pravé poznání o nás samých.
Mudrost sakupljena ovde, trebala bi da bude drugima od koristi... kao i nama samima.
Moudrost zde nabytá se má užívat pro jiné... stejně tak jako pro sebe.
Jedino je važno... šta mi u sebi znamo o nama samima.
Důležité je jen to... co o sobě uvnitř víme my sami.
Vrijeme nam ne govori istinu o nama samima, samo ljubav.
Čas nevypovídá o našich duších. Jenom láska.
Možda o ideji o nama samima, o našim životima.
Na představě o nás samých, o životě.
Volim da mislim da nije mislio samo na ukrštene reèi... veæ i na prazna mesta u nama samima... koja nastaju na našem putu u svetu gde se teško prihvata neèija jedinstvenost.
Chápu to tak, že nemyslí jen křížovky... ale prázdná místa uvnitř v nás... která jsou odrazem světa... který nemá vždy pochopení pro jedinečnost.
Vjerojatno najstrašniji... neprijatelj leži u nama samima.
Možná nejhorší nepřítel je mezi člověkem a stylem.
Može nas uèiti o nama samima.
Může nás učit o nás samotných.
To je ta naša strana koju stvarno oseæamo duboko u nama samima.
To je náš božský duch. To je ta naše stránka, která to opravdu cítí.
Obavezu da opstanemo i cvetamo ne dugujemo samo nama samima... veæ i tom kosmosu drevnom i silnom, iz koga smo iznedreni.
Naše povinnost je přežít a prosperovat. A tento závazek máme také vůči světu, pradávnému a nekonečné Jsme jeden druh.
A za to vrijeme, nikad neznamo scrca onih najbližih nama samima.
nikdy nepoznat kdo je jejich srdci nejblize.
Kako se potraga za nama samima nastavlja, tražimo odgovore svugdje.
A jak naše hledání sebe samých pokračuje, hledáme odpovědi všude.
To je genetika, brutalna sila nije zapisana u našim zvezdama,...veæ u nama samima.
To je genetika. Brutalita není někde ve hvězdách, ale přímo v nás samotných.
Mi držimo ljude na jednom oku, a drugo na nama samima.
Jedním okem kontrolujeme lidi a druhým sebe navzájem.
Ali konstanta je biti istinit prema nama samima.
Ale tou konstantou, je být k sobě upřímný.
Sumnja postaje cinizam, koji utièe na to što radimo, šta oseæamo jedni prema drugima i prema nama samima.
Pochybnost se změní v cynismus, což ovlivňuje to, co děláme, co cítíme ke druhým a sami k sobě.
Pripovedali o nama samima... O našim strahovima i željama.
Vypráví nám příběhy o nás samých, o... o našich děsech a touhách.
Zaboravljamo na to i poèinjemo razmišljati o nama samima.
Zapomněli jsme a začali jsme myslet na sebe.
Moramo da se pobrinemo o ovim životinjama i nama samima.
Musíme se postarat o zvířata i sebe.
Kada je naša misija... nešto što nije... služenje nama samima nego našim klijentima i njihovoj dobrobiti, tada smo osuðeni da izgubimo.
Když bude naším cílem lepší servis pro nás, než pro naše klienty nebo zadavatele, pak jsme odsouzeni k nezdaru.
Svaki od njih govori šta treba da nauèimo o nama samima.
Každý se vztahuje k něčemu, co se o sobě musíme naučit.
Da bi preživeli, moramo se boriti s najtežim protivnikom... protivnikom u nama samima.
Nyní, s cílem přežít, musíme bojovat proti nejnebezpečnějšímu protivníkovi, vnitřnímu nepříteli.
Mandat da vladamo meðu nama samima je dar od Boga.
Pověření vládnout si sami mezi sebou je dar od Boha.
onda prestajemo da vičemo i počinjemo da slušamo, bolji smo i nežniji prema ljudima oko nas, i bolji smo i nežniji prema nama samima.
pak přestaneme řvát a začneme poslouchat, jsme laskavější a milejší k lidem okolo sebe, a jsme laskavější a milejší k sobě navzájem.
Prvi korak je da počnemo da prepoznajemo mržnju u nama samima.
Prvním krokem je rozpoznat nenávist uvnitř sebe sama.
Zavisni smo jedni od drugih i priznavanje toga nama samima nije prihvatanje mediokriteta i nastajanja iz postojećeg.
Jsme závislí jeden na druhém a když si to přiznáme, není to známka průměrnosti nebo nepůvodnosti.
Šta uopšte nas čini nama samima?
Co nás vůbec dělá tím, kým jsme?
Sam doživljaj nalazi se u nama samima, u našoj svesti.
Zkušenost, která vše interpretuje, sídlí v mysli.
Ono što činimo u teškim izborima je u velikoj meri na nama samima.
Co děláme v obtížných volbách je čistě na nás.
Sve lakše možemo kontaktirati ljude u najdaljim delovima planete, ali ponekad u tom procesu izgubimo dodir sa nama samima.
Můžeme snadněji kontaktovat více lidí z nejvzdálenějších koutů planety, ale někde v tom procesu ztrácíme kontakt se sebou.
Nje se tiče šta se nalazi iza te sledeće kolonije korala ili šta je iza tog sledećeg drveta i učenje ne samo o našoj okolini već i o nama samima.
Je o zkoumání, co je za korálovým útesem či za dalším stromem, ale také o zkoumání nových věcí nejen v našem okolí, ale i o zkoumání nás samých.
Pomaže nam da dišemo iznova i iznova i daje nas ponovo nama samima i ovo nam daje nadu u život i u nas međusobno.
Pomáhá nám se znovu nadechovat, vrací nás k sobě samým, dává nám víru v život i ve druhé lidi.
Šta bismo tada mislili o nama samima?
co bychom si potom mysleli sami o sobě?
Jer, ako smo mi okolina, onda svi treba da se osvrnemo okolo i pogledamo kako se ophodimo prema nama samima i prema drugima.
Protože pokud my jsme životním prostředím, pak všechno, co potřebujeme, je rozhlédnout se kolem sebe a zjistit, jak se chováme k sobě a k druhým.
Možda je objašnjenje za to postojanje granice u stepenu varanja preko koje ne možemo preći, ali ipak možemo profitirati od varanja u manjoj količini, sve dok ono ne utiče na naš utisak o nama samima.
Tedy možná se děje to, že jsou tu hranice podvádění, za které nejsme ochotni jít, ale i tak můžeme stále profitovat z drobného podvádění, pokud to nezmění náš obraz o nás samotných.
I podjednako važno, dugujemo to nama samima.
A co je neméně důležité, dlužíme to sobě.
0.79272985458374s
Preuzmite našu aplikaciju sa rečnim igrama besplatno!
Povežite slova, otkrijte reči i izazovite svoj um na svakom novom nivou. Spremni za avanturu?
Vlastně tak moc chytrým, že změnil způsom jakým přemýšlíme o zvířatech a dokonce i nás samotných. 